neděle 1. února 2015

Mé dvacáté páté stěhování

Opět se stěhujeme. Tentokrát v trochu poupravené sestavě. Dva ubyli, jeden přibyl. Takže se stěhuju se dvěma dětičkama, bez (skoro)manžela a bez psa, (Manžel utekl do švýcarska a pes ehm, umřel)  ale psina je to i tak náramná. Po půlroce přespávání na cizích gaučích, chatě a u možných i nemožných příbuzných máme konečně byt. Hurá! Konečně volnost, svoboda a soukromí. Tedy aspoň v mezích. Znáte jak to je s tím soukromím, když máte malé děti. ( A pokud neznáte, s největší pravděpodobností jednou poznáte) Inu, tak se stěhujeme a balíme. Nechápu, kde jsem za poslední ani ne dva roky zas nabrala tolik věcí. Jsem na chatě a dávám to všecko nějak dohromady. Nebo se o to pokouším. Zaseknu se u každé druhé krabice. Jééé knížky! A alba! A bloky s věcma co jsem kreslila když mi bylo tak čtrnáct! To byly časy! Raději ani nevzpomínat...Probírám se všema těma věcma, a čas zatím nemilosrdně běží. Sebastian si zatím hraje venku na zahradě. Je od hlavy až k patě zadělaný od bláta, ale hlavně že si chvilku hraje a nezlobí. Přesouvám se zjistit v jakém stavu jsou mé věci ve stodole. Na mojí posteli tam leží veliká zrzavá kočka, a mojí přítomnost vůbec neřeší. Radši ani neuvažovat, co tam dělala předtím. To zas bude hromada čištění. No nic. Jdu balit a užívat zimy. Dle možností. Nejlépe svařákem a pořádným svetrem.


můj zálesácký survival kit 




Žádné komentáře:

Okomentovat